Zavřít

CRAZY BUT TRUE (Ant Hampton, Velká Británie)

Středa 3. 10. 2018 v 16:00, Nová scéna – foyer

Všechny nás spojuje neukojitelný hlad po nepravděpodobných faktech, ale především děti jsou v určitém věku žánrem „šílené, ale pravdivé“ doslova posedlé – tyhle výjimečné informace shromažďují a vyměňují si je a pak je vyprávějí svým vrstevníkům a rodičům. Crazy but True je interaktivní instalace pro děti od 8 do 11 let, je to expertní panelová diskuse. Těmi experty jsou právě děti. Ve sluchátkách slyší text, který pak (bez jakékoli předcházející zkoušky) opakují na mikrofon. Výsledkem je nepřetržitý seznam mimořádných faktů v podobě zdánlivé diskuse – některé části jsou vážné, jiné ryze zábavné.

Někdy se zdá, že svět je čím dál divnější. Crazy but True zkoumá náš podíl na této skutečnosti – podíl nás, kteří jsme tu byli dřív a nyní sedíme v křesle a díváme se na ně a posloucháme je. Zvenku je situace přehledná: dítě souhlasí s tím, že „řekne všechno, co mu nařídí říct“. Informace plyne z uší do mozku a odtud do pusy. Je to zábavné, ale navzdory tomu i problematické. Určitá míra provokace souvisí s širším smyslem tohoto díla: musíme se připravit na nevyhnutelné… Mnoho dospělých si neumí představit vyrůstající dítě, které přichází do styku s takovými informacemi. Přivést dítě na svět je nejspíš ten snazší úkol.

Fakt následuje fakt a my sledujeme dětskou odvahu a zároveň chuť vstřebat, co svět nabízí, ať je to jakkoli šílené. Přihlížející dospělí jsou zároveň „vně“ této hry a zároveň uvnitř – uvnitř popisovaného světa, za nějž nesou zodpovědnost. Pro děti je to hlavně zábavná, napínavá hra, díky níž se dozvídají věci, které si možná budou chtít zapamatovat. Některým možná dojde, proč se některé z nich často neříkají.

Performance probíhá od 16:00 do 19:00 a je možno ji navštívit kdykoli v tomto čase a zdržet se libovolně dlouho.

V češtině bez překladu

V závěru proběhne debata s Antem Hamptonem.

Ant Hampton

Ant Hampton (1975) udělal svůj první projekt v roce 1998 pod hlavičkou Rotozaza; byla to performance na pomezí divadla, instalace, intervence a textového divadla. Jakkoli byly jeho další inscenace rozličné formálně i obsahově, vždy se zabýval napětím mezi živostí a automatičností. Diváky často prováděl nenazkoušenými situacemi. Od roku 2007 přestal s diváky tak intenzivně pracovat – v tvůrčí platformě nazvané Autoteatro. Rotozaza se později rozšířila o Silvii Mercuriali a zanikla v roce 2009 poslední inscenací s názvem Etiquette (v roce 2012 ji do Česka pozvalo Pražské Quadriennale).

Od té doby Hampton spolupracoval s řadou umělců (Glen Neath, Joji Koyama, Isambard Khroustaliov [Sam Britton], Tim Etchells, Gert-Jan Stam, Britt Hatzius a Christophe Meierhans) na projektech, které byly přeloženy do více než šedesáti jazyků a uvádějí se po celém světě. Sólově experimentuje například s „živým portrétem/dokumentem“ (Other People), což jsou setkání s lidmi z nedivadelního prostředí. Je hlavním dramaturgem Projected Scenario v rámci biennale současného umění Manifesta7, spolupracuje s uměleckými institucemi a programy (MAKE, Irsko; A-PASS, Sound Image Culture, Belgie; DasArst, Nizozemsko). Po celém světě vede workshopy zaměřené na site-specific, veřejný prostor atd.

Foto: Manuel G. Vicente