Zavřít

Divadlo přistěhovalců

Ukrajinský divadelní projekt. Prostor pro svědectví. Divadlo bez herců. Místo, kde promlouvají hlasy těch, kdo ztratili svůj domov a každý den musí bránit svou lidskou důstojnost a právo na život.

Přistěhovalec – nepříjemný a komplikovaný hrdina, který testuje schopnost společnosti projevit solidaritu a schopnost vlastní sebeobnovy.
Autory projektu jsou německý režisér Georg Genaux, ukrajinská dramatička Natálie Vorožbitová, Maxim Kuročkin a vojenský psycholog Alexej Karačinskij.

Natálie Vorožbitová

Ukrajinská dramatička nové vlny. V letech 1995–2000 studovala Literární institut v Moskvě. Od roku 2004 žije v Kyjevě. Její hra Sýpka, v níž zkoumá příčiny stalinské genocidy a hladomoru, který v roce 1930 zabil na Ukrajině a v sousedních zemích sedm milionů lidí, byla v roce 2009 uvedena v Royal Shakespeare Theatre v Londýně. Její adaptaci Gogolovy povídky Vij uvedla řada divadel v Rusku a na Ukrajině. Je autorkou řady divadelních her, např.: Démoni, Co chceš, ukrajinský Bože?, Galka Motalko, Kronika rodiny Chomenko, Připojují se a dalších. Její první hra Život jednoduchých byla uvedena v kyjevském Mladém divadle v roce 1995.

Georg Genoux

Studia na Ruské divadelní akademii GITIS ukončil v roce 2000, poté působil jako asistent režie německého režiséra Franka Castrofa. V roce 2002 se podílel na založení divadla Teatr.doc a v letech 2009–2011 byl jeho dramaturgem. V letech 2008–2013 byl uměleckým ředitelem Divadla Josepha Beuyse v Moskvě. Režíroval více než 70 inscenací v Rusku, Německu, na Ukrajině a v Bulharsku.

V roce 2011 byl novinami Moscow Times nazván „Mužem roku ruského divadla“. Od června 2015 Georg Genoux spolupracuje s Natálii Vorožbitovou a Maximem Kuročkinem jako umělecký ředitel Divadla přistěhovalců v Kyjevě.

Georg Genoux o Divadle přistěhovalců:

„... Existuje i určitý osobní aspekt. Já jsem přece také přistěhovalec. Kdysi jsem se přestěhoval z Německa do Moskvy, teď už tam žít nemohu. I když toto město se stalo mým domovem, vstup do něj je mi teď zapovězen. To bude ústředním tématem naší inscenace ,Kde je Východ?‘. Hledání nového domova, když ten starý už neexistuje nebo je nedostupný. Divadelní projekt jako metoda hledání domova...“

Otázka způsobu jevištního zpracování skutečných příběhů se probírala po dva večery. Dokumentární divadlo může mít různé formy: doslovné vylíčení, podání ze záznamu (scénář se přenáší přes sluchátka herci, který přednáší slova na scéně) nebo syntéza skutečných událostí převyprávěných dramatikem. Na otázku, co pro ni dokumentární divadlo znamená, Natálie Vorožbitová pregnantně říká, že jde o „jakýkoli příběh o skutečných lidech a skutečných událostech“, a dodala, že pracovní postup zahrnuje porozumění rozmanitým hlasům jiných lidí natolik, že jako autor textu „si uvědomíte, že už nemáte svůj vlastní hlas, a tedy promlouváte jejich hlasy“. Popsala bezmoc, kterou při práci cítila: „Jediné, co jsem mohla udělat, bylo jít do nemocnice a pomoct zraněným, ale také být svědkem a napsat příběhy.“

Jedním z rizik spojených se zpracováním vyprávěných osobních příběhů lidí je jejich transformace v něco, co vlastně nejsou, a sice „umění“. Genouxovi a Vorožbitové lidé takové příběhy svěřili, a proto cítí obrovskou zodpovědnost a snaží se tuto důvěru nezklamat. Oba vytvořili působivá díla, která umožňují vidět události na Ukrajině jako lidský příběh komplexnější a hmotnější, než nám předkládají mainstreamová média. Jak uvedla N. Vorožbitová: „Je to skutečné: lásku lze najít vedle mrtvoly v chladničce. To není Tarantinův film – je to život.“

Proč píši. Co píši.
Natálie Vorožbitová

„Mimochodem, to není právě zdvořilá otázka.
Když se na ni pokouším odpovědět, jaksi automaticky připouštím, že jsem spisovatelka.
V první řadě to není skromné.
Protože být spisovatelem je to nejlepší povolání na světě.
Pak to vypadá takto: Natálie Vorožbitová je spisovatelka. Lev Tolstoj je také spisovatel.
Za druhé, je to trapné.
Protože kdokoli se může označit za spisovatele. Někdo nemusí vůbec nic psát, ale shromažďuje materiál pro román. ,Jsem spisovatel. Napíši román.‘ Jak lze toto tvrzení vyvrátit?
Jinými slovy, být spisovatel je lehké.
Je trapné mít takové lehké a dosažitelné povolání...“