Zavřít

Festivalový blog

Dana Kloudová: Filmové divadlo o politické situaci v Libanonu a vzpomínkách jedné oběti

Inscenace libanonského režiséra Rabiha Mrouého vypráví o skutečném příběhu jeho bratra, který se stal obětí nepokojů ve své rodné zemi – Libanonu. Strastiplný život po téměř smrtelném zranění nevypráví ale postava samotná, nýbrž nahraný monolog z DVD přehrávače. Ten pouští právě Yasser.

Dana Kloudová: Nastavené zrcadlo nejen slovenské společnosti

Divácky přístupná, střídmě experimentální inscenace o aktuálních společenských problémech. Napsaná přímo pro Slovenské národní divadlo.

Dana Kloudová: Hra o tom, že se nemůže jinak. Ale mohlo by se – kdyby se chtělo

Současné divadlo o současných problémech v netradičním prostředí, ale pojaté současným stylem. Po krátké chvíli má divák pocit, že se zde jenom mluví, mluví a mluví. A o to v této inscenaci jde. O hromadě slov a žádném skutku.

Dana Hlaváčová: Měníme svět, nebo si to jen myslíme?

Bezprostřední záchvaty smíchu, trapné chvilky ticha, přemítání o smyslu života, či jen o tom, proč jste si na sebe nevzali alespoň o jeden svetr navíc. Představení Ich kann nicht anders dokonale pracuje s momenty všedního života.

Barbora Pokorná: Slova, slova, slova

Pokud bych měla nalézt jen jeden fakt (jsem si jistá, že jich je mnohem víc), který by byl pro dramaturgii festivalu Pražské křižovatky jednotný, byla by to ta skutečnost, že prozatím všechny inscenace, které jsem měla možnost zhlédnout (Lippy, Ich kann nicht anders, Democracy in America) byly silně spojeny se slovem a jeho (bez)mocí. Pro rozvinutí tohoto tématu využívá každý pozvaný soubor jiných prostředků. Na jedné straně je to mechanizace řeči a na té druhé naopak její úplné uvolnění a oproštění od původních významů. Všichni do určité míry poukazují na absurdnost lidského jednání, které je v zajetí slov.

Barbora Sedláková: Worte, worte, worte

Lavina slov, tři nahá těla a scéna plná odpadků, i tak vypadá postdramatické divadlo.

Dana Kloudová: Magický příběh o procitnutí ze snu

Filosofický pohled na význam demokracie v západním světě podávaný v kombinaci slov a výrazné vizuální složky, jež navozuje pocit snu. Snu rozmazaného, nezřetelného, který není možno ani zahlédnout. Možná z toho důvodu, že ani neexistuje.

Barbora Forkovičová: Castellucciho audio-vizuálna montáž

Romeo Castellucci je estét. Prinajmenšom sa tak prejavuje vo svojej inscenácii Democracy in America (2017), ktorú v rámci svojho programu predstavil festival Pražské křižovatky.

Barbora Forkovičová: Nepreniknuteľný svet podľa Lippy

Írske zoskupenie Dead Centre vo svojej inscenácii Lippy (2013) diváka už od samého začiatku necháva akosi bokom. Keď vchádzame do sály, javiskový priestor je pripravený na diskusiu s tvorcami, ktorá vzápätí aj začína. Entuziastický moderátor jedinému hercovi, ktorý sa dostavil, kladie otázky týkajúce sa práve odohratého predstavenia. My sme ho však nevideli a jediné, čo nám ostáva, je pokúšať sa z hercových odpovedí zistiť niečo, čoho by sme sa chytili – len nech nám, preboha, niečo neujde.

Dana Kloudová: Děsivý příběh čtyř žen vyprávěný pozpátku

Nekonvenčně pojatá irská divadelní hra o čtyřech ženách, které se rozhodly vyhladovět k smrti. Vyprávěná nezávislými komentátory. Je to všechno pravda, nebo jsou to jenom domněnky? Hra, při které vás smích přejde, ale která vás o to víc donutí přemýšlet.

Barbora Sedláková: Tragická skutečnost, halucinace a strach aneb LIPPY

Návštěvníci festivalu Pražské křižovatky měli v pondělí možnost zhlédnout první z nabízených zahraničních produkcí. A že se jednalo o vskutku spektakulární zážitek, o tom nemůže být pochyb.

Dana Hlaváčová: Všichni společně umíráme

Dílo irských autorů Bushe Moukarzela a Marka O’Hallorana mne provokuje k otázce, zda si dnešní umění náhodou nevytvářejí umělci jen sami pro sebe. Porozumět jejich inscenaci Lippy je totiž skutečně záležitostí pro odvážné.

Barbora Pokorná: Slova jako lůžko pro mrtvé

Příběh podle skutečné události, s absencí uměleckých metafor a plný surovostí všedního života je často jak pro tvůrce, tak pro diváky velmi lákavý. Irská skupina Dead Centre se na festivalu představila s inscenací Lippy, jíž byl inspirací osud tří sester a jejich tety, které se z neznámých důvodů dobrovolně odsoudily ke kruté smrti vyhladověním. Tvůrci zároveň využívají postavu vyšetřovatele, který se pokouší pomocí techniky odezírání ze rtů rozkódovat jejich poslední slova před smrtí. Tématem je etický problém pravdy a naše (ne)schopnost ji skutečně poznat.