Zavřít

Dana Kloudová: Děsivý příběh čtyř žen vyprávěný pozpátku

Nekonvenčně pojatá irská divadelní hra o čtyřech ženách, které se rozhodly vyhladovět k smrti. Vyprávěná nezávislými komentátory. Je to všechno pravda, nebo jsou to jenom domněnky? Hra, při které vás smích přejde, ale která vás o to víc donutí přemýšlet.

Festival Pražské křižovatky, jenž se hlásí k filosofickému postoji Václava Havla, odstartoval svůj první ročník hrou irských dramatiků Bushe Moukarzela a Marka O´Hallorana Lippy (2013). Autoři ji pojali velmi netradičně, což umožnilo udržet pozornost diváka až do samotného konce. Nebo začátku?

V této hře s velmi výraznou hudební vložkou a multimediálnímí prvky je totiž začátek koncem. Herci hned z úvodu promyšleně odpovídají na všetečné otázky svého kolegy, jenž vystupuje v tuto chvíli jako moderátor besedy s tvůrci na konci představení. Zabývají se sofistikovanou metodou odečítání z úst. V tomto principu vidí moderní, do posledního bodu promyšlený způsob, jak se dopátrat pravdy. Lehce lze ovšem vycítit jejich ironický podtón. Vtipným doplněním je ostatně také postava technika Adama, který se opakovaně potýká s vazbícími mikrofony. Divák se ovšem směje jen do té doby, dokud nezačne samotný příběh. A pěkně od konce.

Do domu na irském venkově přicházejí vyšetřovatelé kvůli ohledání mrtvol čtyř starších žen. Důkazy nejsou natolik přesvědčivé, aby na první pohled vedly ke stanovení důvodu smrti. Jak ale zjistit její příčinu? Dvě ženy byly před smrtí zachyceny na průmyslové kameře a sofistikovaná metoda odečítání z úst tak nabízí možnost, jak se pravdy dobrat. Hledání pravdy se ovšem snadno může stát jejím ohýbáním.

Hra je založena na skutečné události, kdy byla v červenci roku 2000 v domě poblíž Dublinu nalezena těla čtyř žen: 83 leté Frances Mulrooney a jejích tří neteří, Josephine a dvojčat Catherine a Ruth. Počáteční podezření z udušení z důvodu porouchaného topení se nepotvrdilo, skutečnou příčinou tragédie bylo dobrovolné vyhladovění k smrti. Před nalezením mrtvých těl údajně ženy nikdo čtyři měsíce neviděl. Tichým důkazem byly pouze nepočetné dopisy vypovídající o jejich utrpení a marné volání jedné z nich po lékařské pomoci.
Bush Moukarzel, spoluautor a spolurežisér hry, je absolventem studií psychologie na Trinity College v Dublinu, hercem se zkušenostmi ve filmu a televizi, dramatikem a režisérem. Hru uvedl pod hlavičkou irské divadelní skupiny Dead Centre. Hostovali s ní na různých scénách, např. v New Yorku, Edinburghu, Glasgow nebo Berlíně. Hned v roce 2013 získali ocenění Best Production Irish Times Theatre Award a Best Production Dublin Fringe Festival.

Drama s nepopiratelnými počátečními komediálními vložkami a mnoha obraty dokáže svým netradičním pojetím velmi snadno udržet pozornost diváka. Hledání pravého stavu věcí připomíná čím dál více detektivku. Práce s multimédii promyšleně navozuje pocit nejistoty a napětí. Herecké výkony všech čtyř performerek vztahující se na samotný příběh lze hodnotit pouze z nonverbální stránky. Diváci mají pouze dílčí možnosti zjistit pravdu a je právě na nich, aby o ní přemýšleli. Je otázkou, zdali by ovšem divák takto fragmentovaný děj pochopil, kdyby neměl právě ony zprostředkované informace k dispozici. Scéna je po celou dobu strohá a velmi jednoduchá, zbytečně neodvádí pozornost od dramatičnosti a syrovosti příběhu. V některých momentech spolu s nasvícením a hudbou navozovala v divákovi až děsivý pocit vtažení na scénu (kam by tedy rozhodně nechtěl). Při sledování představení se nelze vyhnout asociaci s beckettovským absurdním dramatem, v němž se tajemné ticho střídá s proudem řeči.

Pokud nelze označit pojetí hry za novátorské, tak určitě za neotřelé. Českému publiku dozajista rozšiřuje obzory o podobách současného dramatu. Groteskní začátek dokáže diváka velmi snadno zmást, protože po neskrývaném veselí přichází mrazivé ticho přinášející děs, napětí, zvědavost a nejistotu. Kde totiž leží pravda? A jak se jí dobrat, když je neuchopitelná, ačkoliv po ní všichni toužíme. A někdy se jí i bojíme. Je vůbec pravdou to, co si myslíme? Nejsou to jenom naše domněnky? Pokud ano, proč se jich tak úporně držíme? Protože nám to tak více vyhovuje?

Inscenace Lippy je bezesporu pozoruhodnou sondou do zákoutí lidské mysli. Sondou, která posouvá hranice moderního divadla a zcela určitě si zaslouží pozornost nejen českého diváka.


Bush Moukarzel a Mark O´Halloran: LIPPY (Dead Centre, Irsko)

Režie: Ben Kidd a Bush Moukarzel
Hudba a zvuk: Adam Welsh
Světelný design: Stephen Dodd
Scéna: Andrew Clancy
Kostýmy a scénické efekty: Grace O’Hara

Psáno z představení 2. 10. 2017 v rámci festivalu Pražské křižovatky, Nová scéna ND v Praze