Zavřít

Dana Kloudová: Magický příběh o procitnutí ze snu

Filosofický pohled na význam demokracie v západním světě podávaný v kombinaci slov a výrazné vizuální složky, jež navozuje pocit snu. Snu rozmazaného, nezřetelného, který není možno ani zahlédnout. Možná z toho důvodu, že ani neexistuje.

Jedním z nejočekávanějších představení, které bylo uvedeno v rámci prvního ročníku mezinárodního divadelního festivalu Pražské křižovatky, byla inscenace Romea Castellucciho Democracy in America. Podle názvu inscenace divák před začátkem lehce sklouzne do očekávání, že bude svědkem ataků italského umělce vůči Spojeným státům. Nebylo tomu tak. Cílem autora nebylo kritizovat americký politický systém, ale poukázat na demokracii obecně. Na její pravou podstatu, příčiny a okolnosti vzniku, plusy a mínusy.

Už od samotného začátku představení se výrazně projevovala vizuální složka, která byla často doprovázena tanečními prvky. Za průsvitným plátnem, připomínajícím mléčné sklo, přicházejí ženy ve vojenských čepicích a kabátech se zvonky u pasu. V rukách drží dlouhé bílé prapory (na každém je jedno písmeno) a za výrazného rytmického zvonění zvonků, asociujícího ovečky boží, se seřadí tak, aby pomocí praporů sestavily název inscenace. Po chvíli se jejich sbor dá opět do pohybu a přesmyčkami vytváří další skupiny slov jako např. Decay Crime Macaroni, nebo názvy států, z nichž ze všech pocházejí současní obyvatelé USA (Iran, Albania a další). Zvonivé koule pomáhaly udávat tempo hromadnému vojenskému pohybu. Divák očekával, že hra bude odkazovat na současné politické problémy, ale jak se ukázalo, tato scéna sloužila spíše pro pobavení, jako slovní hříčka, než jako skrytý odkaz (alespoň to tak tvrdil sám autor).

Ačkoliv vizuální komponenta hrála velmi výraznou roli v průběhu celé inscenace, ani mluvená složka nebyla upozaděna. Díky ní mohl být odvyprávěn příběh o demokracii. Už ve starověkém Řecku, stejně tak jako v Americe, byla totiž demokracie založena na otroctví a tyranii. Časoprostorovou spojitostí mezi těmito dvěma zeměmi byla scéna se starověkým sousoším, u něhož zpívají dva afroameričtí otroci píseň o svém nelehkém osudu. Americká demokracie pak, jak Castellucci scénicky evokuje, zničila téměř všechny indiánské kmeny, které se zbytečně snažily naučit řeč nových osadníků.

Inscenace volně vychází z díla francouzského aristokrata Alexise de Tocquevilla, jenž v polovině 19. století pobýval v Americe a zkoumal zdejší právě vzniklý politický systém. Ačkoliv původně byla demokracie puritánská, založená na bibli a opravdové rovnosti v zemi, jedinec v ní stejně ztrácel část ze své osobnosti – svou intelektuální svobodu, které začala podléhat populistické rétorice. Často se dostával do rozporu mezi individuálními ambicemi a skupinovými zájmy. Potlačování vlastní osobnosti mělo být podřízeno zájmu všech. Nebo spíše zájmu určitých, vysoko postavených skupin.

Prozření z nereálného snu o demokracii je vloženo do osoby Elisabeth. Jako první pozná, že sen o bezelstné demokracii, kde dobře bude všem, je založen na obětování některých jedinců (sama je pro vlastní přežití nucena prodat své dítě). Stává se z ní postupně ďábel; do popředí se dostává moc těla, již v civilním životě potlačujeme. Elisabeth chce z puritánské společnosti ven, pokouší se dostat z upjatých šatů, které ji svazují jako svěrací kazajka; chce žít svobodně.

V celé inscenaci hrají pouze ženy, představují dokonce i mužské postavy. Autor tuto skutečnost vysvětloval větší estetikou ženského těla (do snového prostředí se ostatně i vizuálně lépe hodí).

Celkový výraz inscenace dotváří velkou mírou i samotná scénografie. Na scénu se díváme přes tkaninu, která evokuje spíše hustou světlou síť. Okraje jsou nezřetelné, vidíme přes ně nereálné bytosti. Tato symbolika měla asociovat rozmazaný sen o americké demokracii. Jedinou scénou, kterou vidíme zcela zřetelně, je dialog Elisabeth s jejím mužem. Ona tehdy dokáže zřetelně rozeznat pravou podstatu amerického snu, jenž není ničím jiným než vidinou, kterou není možné uskutečnit. Doplňujícími prvky, které umožňují dotvářet ráz inscenace, jsou bohaté zvuky. Při odevzdávání dítěte je slyšet zvuk čeřené vody, což může symbolizovat mlhu, potažmo zamlžený sen či bažinu, kterou se brodíme. Zaznívají i trubky na konci apokalypsy. Celou dobu si inscenace drží svůj náboženský patos, divák lehce pozná italský rukopis. Někdo si toto divadelní představení lehce spojí s filmovou tvorbou Paola Sorrentina.

Inscenace Democracy in America je svou kombinací výrazné vizuální složky s mluveným slovem, svým snovým rázem a netradičním filosofickým pojetím o významu demokracie ve společnosti pro české publikum něčím zcela novým. Zcela určitě rozšiřuje obzory o možnostech divadelní tvorby, se kterou se český divák na domácí divadelní scéně běžně nesetká.


Romeo Castellucci: DEMOCRACY IN AMERICA (Socìetas, Itálie)

Režie, scéna, světelný design a kostýmy: Romeo Castellucci
Texty: Claudia Castellucci a Romeo Castellucci
Hudba: Scott Gibbons

Psáno z představení 6. 10. 2017 uvedeného na festivalu Pražské křižovatky na Nové scéně ND v Praze