Zavřít

Dana Kloudová: Magický příběh o procitnutí ze snu

Filosofický pohled na význam demokracie v západním světě podávaný v kombinaci slov a výrazné vizuální složky, jež navozuje pocit snu. Snu rozmazaného, nezřetelného, který není možno ani zahlédnout. Možná jednoduše proto, že ani neexistuje.

Jedním z nejočekávanějších představení, které bylo uvedeno v rámci prvního ročníku mezinárodního divadelního festivalu Pražské křižovatky, byla inscenace Romea Castellucciho Democracy in America (2017). Podle názvu projektu divák lehce sklouzl do očekávání, že bude svědkem ataků italského umělce vůči Spojeným státům. Nebylo tomu tak. Cílem autora nebylo kritizovat americký politický systém, ale poukázat na demokracii obecně. Na její pravou podstatu, příčiny a okolnosti vzniku, plusy a minusy.

Už od samotného začátku představení se výrazně prosazovala vizuální složka, která byla často doprovázena tanečními prvky. Za průsvitným plátnem, připomínajícím mléčné sklo, přicházejí ženy ve vojenských čepicích a kabátech se zvonky u pasu. V rukou drží dlouhé bílé prapory (na každém je jedno písmeno) a za výrazného rytmického zvonění zvonků, asociujícího ovečky boží, se seřadí tak, aby pomocí praporů sestavily název inscenace. Po chvíli se jejich sbor dá opět do pohybu a přesmyčkami vytváří další skupiny slov (jako např. Decay Crime Macaroni), nebo názvy států, z nichž pocházejí současní obyvatelé USA (Iran, Albania a další). Zvonivé koule pomáhají udávat hromadnému vojenskému pohybu tempo.

Ačkoliv hrála vizuální komponenta v celé inscenaci velmi výraznou roli, ani mluvená složka nebyla upozaděna. Díky ní mohl být odvyprávěn příběh o demokracii. Už ve starověkém Řecku, stejně tak jako v Americe, byla totiž demokracie (svým způsobem a velmi paradoxně) založena na otroctví a tyranii. Časoprostorovou spojitost mezi těmito dvěma historickými skutečnostmi zdůraznil Castellucci prostřednictvím scény se starověkým kamenným sousoším, u kterého se za zpěvu černošské písně doprovázené rytmickým tlukotem kladívka objeví dva američtí otroci – divák má ovšem možnost hned dvojího odstupu: píseň je reprodukovaná a otroci jsou představováni herečkami v maskách.

Prozření z nereálného snu o demokracii je vloženo do osoby Elisabeth. Jako první pozná, že sen o ideálním zřízení, v němž dobře bude všem, je založen na obětování některých jedinců (sama je pro vlastní přežití nucena prodat své dítě). Stává se z ní postupně ďábel; do popředí se dostává moc těla, již v civilním životě potlačujeme. Elisabeth chce z puritánské společnosti uniknout, pokouší se dostat z upjatých šatů, které ji svazují jako svěrací kazajka; chce žít svobodně.

Celkový výraz inscenace dotváří velkou mírou i samotná scénografie. Na scénu se díváme přes tkaninu, která evokuje spíše hustou síť. Okraje jsou nezřetelné, vidíme přes ně nereálné bytosti. Tato symbolika měla asociovat rozmazaný sen o americké demokracii. Jediným výstupem, který vidíme zcela zřetelně, je dialog Elisabeth s jejím mužem. Ona tehdy dokáže zřetelně rozeznat pravou podstatu amerického snu, jenž není ničím jiným než vidinou, kterou není možné uskutečnit. Doplňujícími prvky, které umožňují dotvářet ráz inscenace, jsou bohaté zvukové efekty. Při odevzdávání dítěte je slyšet zvuk čeřené vody, což může symbolizovat mlhu, potažmo zamlžený sen či bažinu, kterou se brodíme. Zaznívají i pomyslné trubky na konci Apokalypsy. Celou dobu si inscenace drží svůj náboženský patos, divák lehce pozná italský rukopis. Někdo si toto divadelní představení může spojit s filmovou tvorbou Paola Sorrentina.

Inscenace Democracy in America je svou kombinací výrazné vizuální složky s mluveným slovem, svým snovým rázem a netradičním pojetím tématu pro české publikum něčím zcela novým. Rozšiřuje obzory o možnostech divadelní tvorby, se kterou se český divák na domácí divadelní scéně běžně nesetká.

Romeo Castellucci: DEMOCRACY IN AMERICA (Socìetas, Itálie)

Režie, scéna, světelný design a kostýmy: Romeo Castellucci
Texty: Claudia Castellucci a Romeo Castellucci
Hudba: Scott Gibbons

Psáno z představení 6. 10. 2017 uvedeného na festivalu Pražské křižovatky na Nové scéně ND v Praze