Zavřít

Dana Hlaváčová: Když se z terapie stane umění aneb Riding on a Cloud

Promítací plátno, stůl, židle a hromada nahrávek – to stačí k vykreslení neobyčejného lidského osudu naplněného štěstím, stejně tak jako vážnými a bolestnými scénami. Už jen „maličkost“, na jevišti schází on – Yasser Mroué.

Libanonský umělec (herec, dramatik, režisér…) Rabih Mroué, se divadelní tvorbou zabývá od konce 90. let. Nereflektuje jen politicko-společenskou situaci ve své zemi, ale vztahuje tuto tematiku i k otázkám bytostně osobním. Kombinuje výtvarné, filmové a divadelní umění a dává tím vzniknout multimediálním projektům, které často prezentuje v zahraničí: např. Photo-Romance (2009) nebo The Pixelated Revolution (2012). Ve své inscenaci Riding on a Cloud (2013) rozkrývá příběh člověka, jež byl zraněn v libanonské občanské válce. Je jím jeho mladší bratr Yasser Mroué, a ten se také v představení stává jediným hercem.

Když Yasser přichází na scénu, ani nepromluví, pouze spustí audionahrávku svého hlasu, skrze niž komunikuje s diváky. Nevíte, co si o tomto způsobu „řeči“ myslet. Postupně se vám však díky (jen zdánlivě nespojitým) obrazům, videím i hereckým výstupům, vykreslují těžké životní situace související s jeho zraněním. Přítmí jeviště evokuje pocit, že se hlavní aktér (ve videu) probouzí na lůžku a neví, co se stalo, co se děje kolem něj. Jako při sledování slunce plujícího oblaky je divák vtažen do střídání světla a stínu. Přesně tak se střídá stín i světlo v příběhu člověka, který je do určitého okamžiku Yasserem – ovšem nastane chvíle, jež jej úplně mění. Je to stále ještě on, nebo už někdo jiný? Nejistotu podtrhují slovní spojení v pasivu („bylo řečeno“, „bylo rozhodnuto“), jimiž se mezi živým aktérem a jeho obrazem na projekčním plátně vytváří odstup. Jednoduše zvolené efekty promítaných videí a audionahrávek umožnily herci skrýt handicap, který divák nemusel zpočátku vůbec zaznamenat. Yasser však nechce svůj handicap maskovat, ukazuje všem, že s ním dokáže žít. Svým příběhem neprodává bolest ani slabost, ale naopak sílu uvědomění si, že člověk nesmí „oněmět“ tím, co mu změnilo život.

Představení Jízda na oblaku (Riding on a Cloud) zakončilo mezinárodní divadelní festival Pražské křižovatky. Tvůrcům se podařilo převést lidskou snahu o uzdravení do divadelního tvaru, aniž by sklouzávali k sentimentu nebo citovému vydírání - to není nic jednoduchého.

Rabih Mroué: RIDING ON A CLOUD (Libanon)

Koncept a režie: Rabih Mroué
Spolupráce: Sarmad Louis
Asistentka režie: Janine Baroud

Psáno z představení 8. 10. 2017 uvedeného v rámci festivalu Pražské křižovatky na Nové scéně ND